Jdi na obsah Jdi na menu
 


Shot 1-4

2. 9. 2007

Noc temná jako žádná jiná.Noc, za které se dějí temné rituály.Noc,za které se lidé bojí byť jen otevřít okno.Noc, stvořená pro temná stvoření a jejich lovce.Mě.Jsem lovec zla.Za nocí jako je tato vycházím a hledám místa, na kterých se shromažďuje temná energie.Můj šestý smysl mě k těmto místům táhne přesně a neomylně.
Dnešní noc je ale něčím zvláštní.Temná energie je všude kolem.Smysly mě však dovedly k místu,kde by tato energie být neměla,avšak tohle místo pulzovalo zlem,až mě z toho bolely spánky.Nebylo to ani pohřebiště Keltů ani opuštěné skladiště a právě proto mě tohle místo děsilo.Byl to kostel.
Podle "oblaku" energie to vypadalo,že se Bůh tohoto místa zřekl.Opatrně otvírám dvoukřídlé dubové dveře.Uvnitř kostela je tma.Až na jediné místo.Oltář.Před ním sedí malá,shrbená postavička a zřejmě se modlí.Přicházím blíž,kuši nataženou.I přestože je 21.století,nic se nevyrovná staré dobré kuši se stříbrnými hroty.Dávka ze samopalu totiž zabere sotva na zombie.
Vtom mě můj zvláštní smysl donutil zastavit.Během okamžiku jsem zjistil proč.
Tma jakoby se kolem mě začínala stahovat.Sílil ve mě pocit,že tohle místo dávno neslouží jako boží stánek.Cítil jsem přítomnost něčeho,co by mě dokázalo rozdrtit pouze myšlenkou.Vtom se postavička otočila,ale něco se mi na tom nezdálo.Když mi došlo co,polil mě studený pot a po zádech se mi přehnala ledová lavina.Postava otočila pouze hlavou.Tělo zůstalo,tak jak bylo.,,Vítej,Lovče.Očekávali jsme tě."promluvilo to na mě.Ve chvíli,kdy jsem se chystal pronést formuli,která měla tu věc oslabit,se tomu stvoření rudě rozzářily oči.,,Doprdele"ulevil jsem si.Pak se tma zhmotnila do podoby asi třiceti černočerných válečníků se sakra ostrými meči.
Poznal jsem hned,kdo tito válečníci byli podle znamení na čele,Patřily temnému elementu ohně. Proč temného? Každý element měl kdysi dávno dvě povahy,dobrou a špatnou.Ale jeden nekromant se rozhodl tyto dvě složky rozdělit.Tak vznikly dva druhy elementů.Temné a světlé.
Zpátky k válečníkům.
Věděl jsem,že proti nim ani kuše nic nezmůže,ale pozdě tahat svěcený meč,protože temné postavy se velmi rychle přesunuli blíž ke mně,až jsem cítil jejich energii a začaly se mi před očima dělat mžitky. Musel jsem ustoupit o dva kroky dozadu,aby mžitky zmizely.První z nich mě zasáhl opravdu nečekaně.Naštěstí mě udeřil štítem,naneštěstí mě odpálil na kamennou sochu.Tělem mi projela ostrá bolest.Ale to už se chystal druhý temný rytíř na svůj výpad. Tentokrát jsem uskočil včas.A měl možnost tasit meč.
Ten modře zazářil a celý kostel jakoby se prozářil světlou energií.Tělem se mi přelévalo příjemné teplo a vracela se mi síla.Přízraky ustoupily. Zřejmě je překvapilo, že Excalibur nebyl zničen.Toho prvního to překvapilo tak,že si nechal useknout hlavu.Rozpadl se v prach.Druhý válečník už ale překvapený nebyl a zaútočil. Dopadl stejně jako jeho společníci.Prach jsi a v prach se obrátíš.Očistil jsem si oděv a otočil se k oltáři.Postavička už neseděla,ale vznášela se metr nad zemí a vypadala naštvaně.Hořelo velmi starou zlobou a nenávistí.Vytáhl jsem krucifix a pověděl formuli,která stvoření oslabila.Aura kolem něj zeslábla.,,Kdo jsi?" zeptal jsem se.,,Já jsem Arael." Temný element ohně.Ale jak se dostal ven z pekelného žaláře v Acheronu?Opět jsem letěl vzduchem,ale pouze na kamennou plochu a nemohl jsem se zvednout.Už jsem věděl,čí mysl jsem to cítil na začátku.,,Mohl bych tě zabít,ale to bys nikdy nespatřil zkázu tvého rodu.Zkázu celého tohoto světa.Až se setkáme příště,nebudu tak milosrdný." S těmito slovy mě poslal do bezvědomí.Když jsem se probudil,bylo už ráno a lidé se scházeli na ranní mši. Arael říkal něco o konci světa a to znamená jedno.Musím do Vatikánu pro radu.

Jak jsem řekl, tak jsem také udělal. Cesta rychle uběhla a já ani za dvanáct hodin stál na Svatopetrském náměstí. Rázoval jsem si to středem do doby, než mě zastavili dva gardisté. ,, Kam si myslíte, že jdete?"" Pravda, vypadal jsem zanedbaně, ale to už jiné nebude. Posunul jsem si klobouk hlouběji do čela, abych lépe viděl. ,, Jsem tu, abych informoval papeže o konci světa. " Jelikož neveřili, musel jsem se prokázat. Ale. jak se mám prokázat? Něco ve stylu Já jsem Shot, lovím démony a nečisté síly a vracím je do pekel? Ne, to není ono. Ukázal jsem jim tedy Excalibur, posvěcený v roce 1499 papežem Alexandrem VI. Jelikož zrovna nezářil oním pověstným světlem, tak ho nepoznali. A zaútočili. Byli celkem rychlí, ale ne dost. Složil jsem je jednou rukou na hromadu. Tou druhou jsem mával bratru Řehořovi, který mi běžel vstříc. ,, Kolikrát jsem ti říkal, aby jsi nosil znak, který tě opravňuje ke vstupu?" ,, Hodněkrát, bratře." Kdyby věděl, že jsem ho přetavil na stříbrné kulky....
,, Do čeho jsi se dostal tentokrát?" ptal se, sotva jsme opustili prostor náměstí a vstoupili do baziliky Sv. Petra. ,, Tohle je velký. Někdo pomohl Araelovi ven z Acheronu." ,, COŽE?" Viděl jsem, jak bratr Řehoř zesinal. ,, Když jsem minulou noc vyrazil na lov, můj šestý smysl mě zavedl do míst, ve kterých bych nečekal přítomnost temné energie. Byl to malý kostelík uprostřed nějaké vísky. Vešel jsem dovnitř a narazil jsem na Araela a jeho temné bojovníky. ty jsem zlikvidoval, ale nebylo to jednoduché. Poté jsem pronesl tu oslabovací formuli. Mimochodem, zabrala. Pak mi Arael řekl, že mě nechá žít, abych viděl zkázu svého rodu." Obličej bratra Řehoře potemněl a zvážněl ještě víc. ,, Zřejmě se bude snažit osvobodit i své temné bratry Illidana, Astoriana a Charaka. Musíš je najít dřív a zlikvidovat je dřív, než je najde Arael. Pojďme do papežské knihovny, kde snad najdeme místa, na kterých se za posledních 5000 let projevili podivné úkazy jako extrémně silná tornáda, ničivé povodně a drtivá zemětřesení. Na těchto místech pak začneme hledat místa, kypící temnou energií." A s těmito slovy na rtech zrychlil krok a odebíral se směrem ke knihovně. Následoval jsem jej s úsměve mna rtech a obavami v srdci. Tohle bude zajímavý.


Prošli jsme několika sály plnými knih. Tohle je část knihovny, určená pro veřejnost a nezasvěcenou část místního bratrstva a duchovní. Došli jsme k OBROVSKÝM dubovým dveřím, zajištěným OBROVSKOU železnou petlicí. Tohle je ta část knihovny, která je pouze pro zasvěcené. Jako jsem například já. Nacházejí se zde tajné spisy církve a dobových autorů. Tajné dokumenty, jejichž odhalení by otřáslo nejen vírou, ale smýšlením lidí na celé planetě. A právě tady musíme hledat 5000 let staré záznamy. ,,Bratře. Myslíš,že stihneme najít ta místa včas?" ,,Ale jistě." usmál se bratr Řehoř, přistoupil k obrazu Svatého Františka z Assisi a stiskl mu nos. Ozvalo se tiché zavrčení a ze zdi pod obrazem vyjela klávesnice a místo svatého se objevil malý LCD panel. ,,Nejsme zase tak pozadu, jak sis možná myslel."
,,Vidím." Bratr chvíli cosi vyťukával na klávesnici a tiše si u toho brblal. Svatý obrázek najednou začal vrčet. Pro jistotu jsem tasil meč, čímž jsem si od mnicha vysloužil káravý pohled. V obrazu byla totiž zabudována tiskárna. Z ní začala pomalu vyjíždět malá mapka světa na které byly zobrazeny 3 kruhy. Jeden modrý, druhý zelený a třetí šedý. Věděl jsem, co ty barvy znamenají: zelená je Illidan, temný element země, modrá je Charak, temný element vody a šedá je Astorian, temný element vzduchu.
,, Tak to bychom měli. A co moje vybavení? Máte něco novýho?" Opět jsem by podarován oním zvláštním úsměvem, který jsem si nedokázal nikdy vyložit. Odešli jsme tedy z knihovny a zamířili ke sklepením. Už se těším na bratra Luciana a na jeho nové vynálezy. Sešli jsme po DLOUHÝCH točitých schodech do tajného podzemního labyrintu. Těsně předtím, než nás obklopili jeho tmavé, mechy obrostlé stěny a než nás pohltilo jeho všeobjímající a tíživé ticho, tak mě hlídač s kápí, zpod které na mě svítily rudé oči, odzbrojil. Bratr Řehoř od něj převzal lampu a za chvíli nám stanoviště hlídky zmizelo. Cestu nám osvětlovalo pouze mihotavé světlo lampy, ale bratr i já jsme cestu znali i poslepu. Strážný před vchodem nebyl člověk, ale jakýsi přízrak bludiště. V době výstavby labyrintu bylo na bludiště a celé podzemí sesláno mocné kouzlo Ochránce. To zaručovalo, že kdyby se někomu nezasvěcenému podařilo zabít strážce a proniknout hlouběji do těchto spletitých chodeb, najde zde strašlivou smrt. Protože pokud by byl strážce zabit, tak se spustila druhá část zaklínadla, během které se v katakombách zjeví Prastaří, ochránci, kteří si s vetřelcem poradí velmi rychle. Zatím se do druhé fáze dostal pouze jeden člověk. Je to spoustu let, kdy na půdu labyrintu vstoupilo vtělení Ďábla v podobě malého chlapce. Prastaří z něj nadělaly cáry a přivolaný kněz tajného řádu Satana vymítil a tělo chlapce na místě spálil a popel nechal rozprášit na 5 různých místech světa, aby nedošlo k povstání Nejstaršího Zla z ohně.

Během mého vyprávění jsme prošli spletí chodeb, křižovatek a slepých chodeb a došli k nehlídaným dveřím. Tyto dveře nepotřebují být hlídané.

Za těmito dveřmi se nachází něco, čemu by jste nikdy nebyli schopni uvěřit. Zde jsou skryty před zvídavými zraky ta největší tajemství a vynálezy jako například původní verze Da Vinciho Kodexu Leicaster. Divili by jste se, o čem to mělo být.

Bratr Řehoř otevřel dveře a oba jsme vešli do ostrého světla halogenových zářivek. Pokud jste zde čekali nějakou malou místnůstku, tak tohle by s vámi zamávalo. Vypadá to tu spíš jako ve vesmírné lodi. Lesknoucí se kov, vůně oleje, ale hlavně spousta pracovních stolů. Laboratoř má totiž rozměry menší sportovní haly.

Vstříc nám kráčel člověk, který toho se mnou a Řehořem mnoho zažil a také mnoho vytrpěl. Bratr Lucian. Ošlehaná tvář vypovídala o jeho kočovnických předcích, vpravdě hřmotná postava zápasníka, jejíž každý sval se vlnil pod lněnou kutnou, která spíše než mnicha připomínala barbara. Bratr Lucian měl ovšem malou zvláštnost. Neměl pravé oko. O to přišel v jedné bitvě, kterou jsme museli postoupit.

,,Vítejte." pronesl se svým obvyklým úsměvem Lucian. ,,Nazdar" odvětil jsem. Řehoř se pouze usmál. Neměl to tu rád. Měl trochu strach ze všech těch věcí, co tu jsou. ,, Tak co pro vás můžu udělat?" ,,Máme tu jede velkej problém." ,, Jakej problém" opáčil Lucian. Když jsem mu to oznámil, poprvé jsem v jeho tváři uviděl strach.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Už jsem to četl...

(šíma, 3. 9. 2007 19:47)

Zastřel si svého neřáda, poznáš jej podle toho, že mu srdce nebije a slouží ďáblu s ostatními posluhovači! Pokud zlo někdo nezastaví, asi bude Konec světa...

Proklatě!